Je 24.12. 2008. V podvečer Štědrého dne se opět vykrádáme z chalupy a míříme zkontrolovat vrápence do nově objevené jeskyně. Žádní zde nejsou. Tak alespoň odvaluji pár kamenů z konce komory. Něco mi říká, že by jeskyňka mohla mít pokračování. Objevuje se malá díra vedoucí kamsi dolů. Fouká z ní teplý vzduch. Trochu do ní nahlédnu a vidím novou, neznámou, velikou místnost. Je to jasné, pokračuje to dál! Pávě jsme dostali nejlepší vánoční dárek, jaký si mohou „magoři“, jako jsme my vůbec přát. Hned druhý den volám Pavlovi Henkemu, že budeme mít po Novém roce zase nějakou práci…

Je 2.1. 2009. Po poctivé dřině s vystrojováním průlezu, já a Pavel konečně propadáme úzkou, pravoúhlou dírou na dno prostorného dómu. Sem lidská noha ještě nikdy nevkročila. Věčnou tmu nemilosrdně prořízne první světlo. Je z našich čelovek. S úžasem si prohlížíme právě objevený prostor. Vypadá to, že systém bude mít další pokračování. Zkusíme odklopit jeden z balvanů. Objevuje se úzký průlez, který nám otevírá další cestu. Těch průlezů následuje ještě mnoho. Pokaždé když se někam dostaneme, myslíme že cesta už končí. V zápětí se však objeví další a další pokračování. Nakonec zjišťujeme, že vlastně postupujeme v jednom kruhu. Tak nás zmátl tento podzemní labyrint. Knihu samozřejmě umisťujeme do nejhůře přístupné komory a sestup nazýváme dle četných průlezů „Cesta kamenných cedníků“. Klasifikujeme výhružným číslem S6 (mimo stupnici). Výlez z pravoúhlé, těsné díry se může stát skutečnou „pastí na lidi“. Je to to nejtěžší oříšek, jaký jsme zatím s Pavlem v jeskyních řešili. Né fyzicky, ale technicky nejtěžší. Aby se z toho člověk dostal chce to znát takový fígl s pokrčením a zkroucením nohou. Než na to člověk přijde, tak se v té díře vymele do nepříčetnosti.

Nejtěžší místo - zmítání v úzkém průlezu.

Plni nadšení z tohoto objevu se v hospodě po několikátém pivu ujišťujeme, že tímhle se musíme pochlubit jeskyňářům z Drážďan. Pavel bere iniciativu do svých rukou a svolává sraz na první březnovou neděli.

Konečně! 1.3. 2009 v 10:30 je na náměstíčku v Labské Stráni nebývalý cvrkot. První česko - německé, jeskyňářské setkání po více jak deseti letech má velmi slušnou účast. Jsou zde jeskyňářské i lezecké osobnosti samých známých jmen. Saské kolegy, o kterých člověk dosud četl jen v průvodcích má konečně možnost vidět na vlastní oči. Německy nikdo z nás moc neumí ale ani toto není problém. Pavel přemlouvá svou maminku, aby nám tlumočila. Vydáváme se pomalu po polní cestě z Labské Stráně. Mokrým sněhem šlapeme dlouho do skal. Cestou diskutujeme a dumáme nad tím, kolik nás dnes proleze Kamennými cedníky. Sázíme na Daniela Flüggela, výborného saského jeskyňáře, který má za sebou již řadu těžkých děr. Jsme na místě a začíná šrumec - převlékání, hledání čelovek, focení a vysvětlování.

Christa Henkeová, Matthias Kresse, Karel Bělina ve stejném místě výlezu z první etáže.

První etáž je lehká klasifikace S2, tam se podívají všichni. Nejdříve jde naše tlumočnice – Pavlova mamka. Je prvně v jeskyni, a přesto to zvládá perfektně. Dan Hölzl organizuje vstup. Je to jak u doktora. „Prosím pánové: Kresse ,Bellmann, Flügge…“ V první etáži je také kniha, tak se tam všichni společně zapisují. Prostor malé komory s námi nerušeně sdílejí dva vrápenci visící na stropě, v úrovni našich očí.

Nával v první etáži. Vlevo drobná dívčina Denise Jilge nám brzo dá za vyučenou a vpravo si zápisovou knihu pročítá Michael Bellmann, autor německého jeskyňářského průvodce a objevitel mnoha jeskyní.

Nyní přijde dlouho očekávaný okamžik. Jdeme na Cestu kamenných cedníků, která vede z komory dál skrz úzký průlez dolů do nitra skály. Soukám se uzoučkou dírou a propadám komínem do dómu. Daniel Flügge mě ihned následuje a když je v dómu, tak se jen ptá jestli to někam vede dál. Říkám (znakovou řečí), že ano. To mu stačí, aby za chvilku zmizel v jednom z dalších průlezů. K mému překvapení se do akce pouští i Denise Jilge. První holka, kterou vidím v takhle těžkém terénu, si počíná velice dobře. Je hned v dómu a mizí za Danielem, běžím tedy za nima, abych uchránil naši jeskyňářskou čest. Daniel se ale dostal příliš dolu až do slepé komory a musí se vracet. Tak se mi je podaří dohnat. Pár úzkých průlezů, místností a komor, nakonec uzoučký komínový výlez a jsme u knihy. Německy nerozumím, ale líbí se mi, že říkají „respekt, respekt“, to je dobré znamení. Ale to nejtěžší má teprve přijít - výlez. Denisa jde první, podívá se na úzký průlez, a svléká svršek (A pak že na těch úzkejch průlezech není nic hezkého…). Netrvá dlouho a prolézá to. Daniel do toho naleze dokonce obráceně, než by se mělo, ale dokáže se v tom protočit a hned je z toho venku. S Pavlem jsem si mysleli, že naši hosté budou mít větší problémy, ale je také fakt, že rozměry těla jsou v tomto případě limitní záležitostí a zde je převaha na jejich straně. Proto s výlezem máme problémy především my sami. Ale přesto jsme rádi, když slyšíme jak na denním světle říkají „super - schöne und lange“. Cedníky pak prolézá Pavel a později i jeho švára Aleš Henke. Skóre je dobré, pět lidí se dostalo až k druhé knize. Tři naši a dva němečtí jeskyňáři.

Německé jeskyňářské eso Daniel Flügge po výlezu z naší jeskyně. V rukou ještě třímá mikinu, kterou musel kvůli úzkým průlezům sundat. To je pro nás znamení pocty.

Srandy byl kopec, a o to šlo především. Ti co setrvali do konce se přesunuli do nově otevřené hospody v Labské Stráni, kde jsme dali pivo a než jsme se stačili vzpamatovat už jsme mazali na „záchranou“ akci do Loupežáku, ale to už je zase jiný příběh…

Část výpravy po absolvování akce. Z hora: Jarda Kukla, Matthias Kresse, Vlastík Peroutka, Daniel Flügge, Karel Bělina, Michael Bellmann, Dan Hölzl, Iva Kubešová a Pavel Henke.

Každopádně to byl den nabitý zážitky. Jen škoda, že se pak nepodařilo utáhnout Sasy na šnaps, ale oni to na příští akci určitě napraví…
Zdar díře!

Účastnící: Michael Bellmann, Matthias Kresse s manželkou, Daniel Flügge, Denise Jilge, Karsten Jilge, Cony Sykora, Lans Hein, Albrecht Kittler, Pavel Henke, Christa Henkeová, Jarda Kukla, Aleš Henke, Jarda Kukla st., Karel Bělina, Dan Hölzl, Ivana Kubešová, Vlastík Peroutka.

(foto: Jarda Kukla st., Pavel Henke)