|
|
Labské lahůdky
Jarda Kukla
Zde je výběr nejtěžších jeskyní v naší oblasti. Klasifikace je vždy dle nejlehčí cesty vedoucí do jeskyně. Všechny uvedené jeskyně jsme prolezli a časem jistě přibudou další popisy.
Ulita 4
Objevil Hans Seidel, F. Rüssel v roce 1971. Patří mezi ty starší, těžší jeskyně objevené v Labském údolí. Je celkem malá, ale někdo ji přesto řadí k nejhezčím jeskyním v Labských pískovcích. V čem vězí její kouzlo? Z úzkého vstupu se dostaneme do komůrky, ze které pokračuje zužujícíse trhlina vedoucí někam dolů, kterou musíte sestoupit. Ve svém nejužším místě má méně než 25 cm. Většinou se v tomto místě zaklíníte a musíte vydechnout, abyste se propasírovali dál. Když se to podaří, propadnete nečekaně do malé, ale docela prostorné místnosti s pískovým dnem, která je propojená s dalšími komůrkami. Celé je to zajímavé tím, že se z extrémě úzké trhliny najednou, nečekaně a rychle člověk dostane do relativně velkého prostoru.
Plochá jeskyně 4
V roce 2008 objevili Jarda Kukla, Jan Hadaš a Pavel Henke. Sestup vede stejně jako Prašná cesta do Slepého střeva až do první místnosti. Na dně první místnosti se úzkou, dolu se svažujíc plazivkou proplazíme do rozměrné, půlmetru vysoké, ploché místnosti ke knize. Nejtěžší je plazivka, zvláště při výstupu.
Jeskyně na terase 5
Objevena jeskyňáři naší skupiny v roce 1987. Začíná užším komínem ve kterém se traversuje, pak se sestupuje šachtami a komíny až ke dnu. Klíčová je úzká díra asi v polovině sestupu, která je těžká zvláště při výstupu. Celkově patří mezi jednodušší „pětky“.
Hádes 5
Objevena v roce 1998, klíčový úsek prostoupil Michael Bellman a Henry Krönert v roce 2001. Cesta vede cik-cak, plazivky, šachty. Pozor na volné kameny! Poslední a klíčový úsek vede velmi úzkým komínem, který se kónicky zužuje (určitě se hodí nechat si zavěšené lano). V komínu se traverzuje do strany na zaklíněné bloky. Pak se sestoupí prvním komínem dolů ke knize.
Hluboká Ostrovská jeskyně 5 (6)
Objevena v roce 1999 Jörgem Patzigem a M. Piclem. Tak toto je skutečná lahůdka. Sestup je opravdu hluboký a vede třemi komíny, které na sebe navazují. První docela jde, je dostatečně široký. Druhý už je vcelku úzký a třetí, to už je spíše spára než komín, kde se při sjíždění zasekáváte o úzoučké stěny. Na dně musíte hrát s vlastním tělem skládačku abyste se dostali ke knize, ke které je třeba vytraverzovat. Výstup je mnohonásobně těžší, než sestup!!! Určitě je nutné si nechat zavěšené lano, zvláště v posledních dvou komínech. Jednak kvůli návratu a jednak kvůli nalezení zpáteční cesty (vstupní díry ve stropě se velmi obtížně hledají).
S Pavle Henkem jsme se shodli, že jde zatím o nejtěžší jeskyní na České straně Labských pískovců. Možná by si zasloužila kl.6.
|
|
