Druhá etapa výzkumů nastává v roce 1962, kdy v labském údolí zahajuje činnost skupina vedená Jiřím Zoulou z Labské Stráně. Členové, pocházející převážně z této obce, pracovali na stejném území od začátku 70. let, kdy skupina předala své poznatky promovanému geologovi Jiřímu Zvelebilovi z Geologického ústavu ČSAV v Praze. To už se stává sledování stability a zajišťování skalních bloků a tím i jeskyní v labském údolí věcí specializovaných organizací jako Stavební geologie, n.p. Praha, Geologického ústavu a Ústavu geologie a geotechniky ČSAV Praha a pomocné skupiny profesionálních horolezců začleněných do organizační struktury Okresní správy silnic v Děčíně. Ke čtyřem významnějším jeskyním objeveným Zoulovou skupinou přibývá několik dalších, čímž jich je známo v lokalitě již 32.

Opodstatněnost nákladných inženýrsko - geologických prací potvrdilo předpovězení skalního řičení na jeskynním systému Loupežnická j. - Pytlácká j. - Medvědí dóm pod Labskou Strání ze dne 20. března 1978 a vyloučení dopravy ze státní silnice před touto událostí. Dne 10. dubna 1980, je oblast, postižená potenciálními svahovými pohyby, z rozhodnutí odboru lesního a vodního hospodářství ONV Děčín pro pohyb osob uzavřena s výjimkou lesního personálu, pracovníků zajišťujících geologický průzkum a členů horolezeckého oddílu TJ Lokomotiva Děčín, kteří zde začali zajišťovat pozorovací službu. Této výjimky již existující české speleologické organizace nevyužily, neboť je neměl zde v jejich zájmech kdo zastupovat. Dotčené území leželo mimo zájmovou oblast obou nejbližších jeskyňářských organizací - Speset Teplice i ZO CSS 4-01 Liberec.

V průběhu dvanáctileté absence speleologické organizace v okrese se průzkumem zajímavějších podzemních objektů zabývali ojediněle členové Krasové sekce při Národním muzeu v Praze, která byla v roce 1969 připojena k organizaci TIS, a po založení České speleologické společnosti v prosinci 1978 se stala jednou z jejích základních organizací (Trpasličí jeskyně na Sokolím vrchu u Děčína, ledová jeskyně na Bukové hoře, jeskyně Komora na malém Stožci, jeskyně pod hradem Milštejn, jeskyně Naděje na Suchém vrchu). Na průzkumech se dále podíleli pracovníci Českého ústavu ochrany přírody v Praze a Krajského střediska ČUOP v Ústí nad Labem (výše uvedené objekty a jeskyně v labském údolí), školní přírodovědné kroužky (štola Milířka, štola sv. Kryštofa v Jiřetíně pod Jedlovou), ústečtí mineralogové (hnědouhelné dobývky v Českém středohoří), dříve založené speleologické organizace jako ZO ČSS 4-01 Liberec (ledová jeskyně Naděje) a ZO ČSS 5-01 Geospeleos Praha (přírodní kaverny na fluoritovém dole Sněžník -Jílové) a jeskyňářska skupina ZFA Höhlen und Karstforschung, Fachgruppe Dresden při organizaci Kulturbund v NDR (jeskyně labského údolí), z níž zejména Hans Seidel byl v letech 1970 - 1972 objevitelem či spoluobjevitelem dalších 8 jeskyní či nových částí již známých jeskyní. Ze zmíněné organizace se později vyčlenila skupina jeskynního badatele Rolanda Winkelhofera, která však záhy činnost průzkumnou nahradila činností speleoturistickou, a tu prováděla v labském údolí hlavně do začátku 90. let. Vyhledávací a u některých objektů i orientační průzkum provedl na začátku 70. let ve Šluknovském výběžku téměř vyčerpávajícím způsobem u starých těžebních pokusů známý regionální badatel ing. Karel Stein z Děčína.

Od poloviny 60. let do začátku 80. let se pseudokrasové povrchové jevy a jeskyně staly předmětem zájmu více jak třiceti profesionálů - geologů a geomorfologů, kteří v té době publikovali k naší oblasti přes 50 příspěvků. (B. Kučera, J. Hromas, F. Skřivánek, V. Letošník, J. Vítek, B. Balatka, J. Sládek, R Havránek, M. Eliáš, M. Fengl, J. Rubín, J. Pasek, B. Košfák, V. Král, B. Řezáč, J. Rybář, J. Zvelebil, R. Winkelhófer, J. Škvor, V. Stárka, V. Slouka, Š. Mihálik, M. Maršáková - Němejcová, O. Lhotský, J. Kunský, J. Čeřovský, J. Kalvoda, V. Kulic, D. Heinicke).

Na podzim roku 1983 se podařilo Miroslavu Veselému a Jindřichovi Lhotákovi z Děčína navázat kontakt se členy bývalé jeskyňářské skupiny Jiřího Zouly (Antonín Kopáček, Luboš Turek a Jiří Zoula z Labské Stráně) a následně i s horolezci TJ Lokomotiva Děčín manželi Jaroslavou a Ladislavem Vlčkovými z Děčína. Tím nastalo krátké období orientačního průzkumu a seznamování se s pseudokrasovým terénem labského údolí pod vedením L. Vlčka (únor až duben 1983).

Mezitím se členové ZO ČSOP č. 1 při Správě CHKO Labské pískovce v Děčíně snažili o vytvoření jeskyňářské skupiny při své základní organizaci ČSOP (p.g. Petr Havránek z Jablonného v Podještědí, Jan Eichler z Krásné Lípy, Nataša Brejchová, J. Lhoták a M. Veselý z Děčína). Tato snaha však nebyla ze strany vedení CHKO podpořena. Patrně především zásluhou p. Havránka se podařilo spojit s deseti ústeckými mineralogy, kteří usilovali o zastřešení své sběratelské činnosti členstvím ve společenské organizaci s alespoň příbuzným zaměřením. To vedlo 10. září 1983 k založení v pořadí již druhé základní organizace České speleologické společnosti v Severočeském kraji - ZO 4-02 Ústí nad Labem, která podle stanov ČSS musela mít pro založení nejméně 15 zájemců. Tím bylo zahájeno období organizovaného speleologického výzkumu nejen na území CHKO Labské pískovce, ale i v CHKO Lužické hory a CHKO České středohoří. Badatelský zájem byl tak rozšířen i na stará důlní díla a technické podzemí (především dobývky stříbronosných rud v Jiřetíně pod Jedlovou a v Povrlech - Roztokách, pozůstatky hnědouhelného dobývání na Verneřicku a vodárenské jímací štoly v Děčíně).

V průběhu dvou a půl let bylo v terénu vyhledáno a orientačně prozkoumáno, případně zdokumentováno, více jak 110 podzemních objektů. V té době byly děčínskou pracovní skupinou znovuotevřeny za spoluúčasti děčínského horolezce Petra Horáka doly na Cu-Ni rudy ve Schweidrichu u Šluknova a s pomocí p. Petráska a p. Eliáše z Jiřetína a E. Vébra z Varnsdorfu doly v Jiřetíně pod Jedlovou. Mimo to bylo ve 29 vytypovaných podz'emních objektech zahájeno sčítání netopýrů.

Činnost ZO CSS 4 - 02 byla od počátku poznamenána nejen odlišným zaměřením ústecké pracovní skupiny, ale i značnou zájmovou roztříštěností členů děčínské skupiny, která vedla k odchodu J. Lhotáka a N. Brejchové ze skupiny a prakticky nezapojení se J. Eichlera do činnosti. Na druhou stranu byla přínosná v tom, že umožnila poznat a zapojit se do aktivit na dvě desítky mladých lidí, s jejichž pomocí bylo možné z podnětu autora příspěvku založit dne 1. února 1986 samostatnou děčínskou organizaci s názvem ZO ČSS 4 - 03 Labské pískovce v Déčíně. Jádro tvořili mimo zbývajících dvou členů děčínské pracovní skupiny ZO 4 - 02 zejména děčínští horolezci z TJ Lokomotiva Děčín, se kterými se setkávali jeskyňáři v terénu při jejich pozorovací činnosti pro Ústav geologie a geotechniky ČSAV (ing. František Mocker, ing. Milan Mocker, Vladimír Pánek, Martin Griiner), dále horolezci, svazarmovci, turisté či trampové, kteří s jeskyňáři již dříve pracovali (Ivan Schmied, Radek Štrajt a Zdeněk Kadlec z Děčína a Zdeněk Podhorský z Kámenu). S ostatními devíti zájemci z řad trampů a turistů tvořilo členskou základnu 19 členů.

Organizace byla založena zejména za účelem posílení sledování stability skalních bloků, a to především v jeskyních na pravobřežní straně labského údolí a jejich dokumentaci. Z tohoto důvodu byla mezi ZO a Laboratoří inženýr ské geologie Ústavu geologie a geotechniky ČSAV v Praze dne 13. července 1986 dohodnuta spolupráce, na jejímž základě obdržela ZO výjimku odboru vodního a lesního hospodářství ONV v Děčíně pro pohyb osob mimo turisticky značené cesty v úseku Děčín - Hřensko - státní hranice. Ten to úkol však organizace nikdy zcela neplnila. V prvních 4 letech byly zmapovány 4 jeskyně (Jílovité peklo, Máslová díra, Mezemi jeskyně a částečně Loupežnická jeskyně) v letech 1989 a 1990 orientačně pomocí počítače další 3 jeskyně (z 50 dosud známých jeskyní v labském údolí). Na 8 jeskyní upozornili horolezci, turisté či pracovníci skalního střediska OSS Děčín, 15 jeskyní objevili členové ZO, 3 jeskyně objevil geolog Agentury ochrany přírody a krajiny v Ústí nad Labem RNDr. Petr Chvátal. V uvedených letech dosahovala členská základna maximálně 32 osob.

Mezerní jeskyně rozsedlinového typu poblíž soutoku Labe a Suché Kamenice.

Činnost ZO stále více zasahuje do oblasti historického podzemí a pozorovací službu v labském údolí zajišťují převážně členové - horolezci, pro něž jsou jeskyně vhodným zimním lezeckým terénem. Téměř pětileté sledování výskytu netopýrů bylo ukončeno v roce 1987 a jeho výsledky předány zoologovi CHKO Labské pískovce. Speleobiologický program "Kořenové stalagmity" probíhá ve spolupráci s Botanickým ústavem ČSAV v Třeboni prostřednictvím ZO ČSS 5-01 Broumov od roku 1987. V průběhu tří let bylo nalezeno 13 kusů kořenových stalagmitů (husté spleti jemného kořání vyrážejícího z matečního kořene stromu vzhůru proti skapové vodě) na 8 lokalitách v Děčínské vrchovině členy ZO Zdeňkem Kadlecem a Radkem Štrajtem, v posledních 3 letech bylo nalezeno více jak 60 kořenových stalagmitů na 7 lokalitách v Jetřichovických stěnách pracovníkem CHKO Labské pískovce Václavem Sojkou. Speleology dokumentovaná lokalita v údolí Brtnického potoka s více jak 45 exempláři je nejpočetnější kolonií kořenových stalagmitů vůbec, a to minimálně v evropském měřítku. Bohužel byla při archeologických vykopávkách v červenci 1994 z větší části zničena.

Zhistorických podzemí byly dokumentovány podzemní prostory skalních hrádků Šaunštejn u Vysoké Lípy a Falkenštejn u Jetřichovic a Stříbrná štola ve Stříbrných stěnách v letech 1987 a 1988, v letech 1991 až 1993 podzemí děčínského zámku a další. V 90. letech již zcela převažuje výzkum podzemních objektů antropogenního původu nad bádáním v pseudokrasu. Dokumentována je desítka štol v Povrlech - Roztokách a pozůstatky více jak třiceti hnědouhelných dolů v Benešovském středohoří.
Ve Šluknovském výběžku je pokračováno v průzkumech a dokumentaci dolů v Jiřetíně pod Jedlovou, Šluknově, Rožanech a jinde. Začátkem 90. let tato činnost ZO postupně ustává. Iniciativu zde přebírá Středisko ekologické výchovy Netopýr ve Varnsdorfu, které vzniklo v roce 1992 jako součást Českého svazu ochránců přírody.

Vzniku speleoskupiny předcházela činnost 4. ZO CSOP v Krásné Lípě, a to od roku 1983. Dne 30. ledna 1987 byl z podnětu Otakara Fabiánka z Varnsdorfu při této organizaci založen Klub Varnsdorfských ochránců přírody. Jednou z jeho mnoha činností byla též evidence, průzkum a ochrana zimovišť netopýrů, ze které vyrostl speleologický program - vyhledávání, otvírka, dokumentace a zabezpečování vchodů podzemních objektů. Jádrem skupiny se stali kromě O. Fabiánka Miloslav Flekna a ing. Přemysl Brzák z Varnsdorfu. Posledně jmenovaný je vedoucím SEV Netopýr, které vzniklo současně se zánikem Klubu varnsdorfských ochránců přírody. Činorodost a akceschopnost střediska Netopýr je značná. V současné době provádí dokončovací práce na turistickém zpřístupnění starých dolů pod Křížovou horou v Jiřetíně pod Jedlovou, na němž se od roku 1990 spolupodílel nejprve jeden, nyní dva členové děčínské skupiny.Úspěšná činnost varnsdorfského střediska byla završena v roce 1995 vydáním publikace " Podzemí Šluknovská ", která popisuje detailněji podzemní objekty.

S oběma skupinami - děčínskou i varnsdorfskou spolupracuje již několik let Miroslav Plekanec z Varnsdorfu. Díky jeho vyhledávací a sběratelské činnosti se mu podařilo shromáždit více jak 200 hornických pomůcek a nářadí a stovky vzorků hornin a minerálů, které mají v budoucnu tvořit jádro sbírek hornického muzea v Jiřetíně pod Jedlovou.

Z ochranářských aktivit děčínské skupiny je nutné uvést aktivní spoluúčast ZO při iniciování a realizování jednání roku 1995 ve věci záchrany některých jeskyní v Jílovém - Sněžníku, nafáraných štolami dolu Fluorit - závodu Rudných dolů Teplice, s.p. Podle americké geologicko - důlní databáze se údajně jedná o přírodní fenomén světového významu. Likvidací dolů měl být znepřístupněn. K významným speleoalpinistickým akcím patří přemostění řeky Labe lanovým traverzem 30. dubna 1990 o délce 224 m. Sportovní počin uskutečněný za spolupráce děčínských horolezců se stal republikovým rekordem.

Závěrem je třeba zdůraznit, že rozvoj činnosti ZO 4 - 03 byl a je možný díky pochopení a spolupráci pracovníků muzeí v Děčíně, Ústí nad Labem, Litoměřicích a Teplicích, Správy CHKO Labské pískovce v Děčíně a poboček Státního oblastního archivu v Litoměřicích, Děčíně, Ústí nad Labem a Mostě.